Kabirův výlet na Skalku

Venku bylo šedivo, mrzlo a trochu padal sníh - znáte to, prostě den jako každý jiný už od Vánoc. Na rozdíl od psí zimy venku, bylo doma nádherné teplo, z trouby se linula vůně právě upečené bábovky a zrovna běžel nějaký zajímavý dokument v televizi. Tak co tvrdnout doma? Z lednice jsem čmajznul zbytek eidamu od snídaně a vyrazil ven.

Na cestu z Mníšku na Skalku nikdy nezapomenu. Ještě dnes nevím, jestli mě více studily paty nebo zadek.

Po dlouhé době jsem musel uznat, že tohle počasí, kdy nikdo nevylézá má něco do sebe. Byl jsem tam sám...

Tuhle kapličku můžete vidět i ze silnice, pokud míjíte Mníšek pod Brdy. Hlavně večer je nádherně nasvícená - každopádně se držte nejdříve volantu, než ji začnete v kopci hledat.

Slíbil jsem, že už nebudu strkat nos, tam kam nemám. Ale znáte mě! Prostě mi to nedalo.

Chtěl jsem se mrknou dovnitř, ale nedokázal jsem si sám otevřít.

Je to dobrý, kluci tady byli i letos. Schválně jestli dáte dohromady ty tři dary, které kluci přinesli do Betléma.

Je, je, je....už mě zvedněte!!

Červená pro lidi, červená pro koně a červené srdce v kapse. Byl jsem správně.

Na nádraží v Mníšku už se nedalo nic dělat a musel jsem...

Pořádně zaostřete na nápis nad vchodem. Panečku, to by byl soused!

Na nádraží v Mníšku najdete všechno, co správný Eisenboňák potřebuje. Dokonce tu mají zařízení na ruční stahování závor, takže můžete hádat, čím jsem si krátil dlouhou chvíli. A moc se tím omlouvám obyvatelům Mníšku a všem cestujícím z vlaku za způsobené potíže a hodinová zpoždění.

Kdo nedal dohromady ty tři dary, které Tři Králové přinesli do Betléma, tak tady jsou: zlato, kadidlo a myrha.

Snad ještě dodám, že na Skalce si můžete v kiosku koupit buřta a nad ohněm si ho tam opéci, nebo se rovnou oženit nebo vdát.  Volbu nechám na vás!