A já na to: "Nazdar Frodo, přijeď na výlet do Varů, těším se na tebe!" Teda, říct, že se těším, bylo mírné podhodnocení situace. Nedočkavostí jsem pískal jak čajová konvice. Dopisováním s Frodem jsem totiž zjistil, že je skoro jako já: Je mi podobnej, taky si ochočil dvounožku, už tři roky cestuje a píše novinky ze svýho života na internet... To není náhoda!!
Když jsem šel na Froda čekat na nádraží, samou nervozitou jsem si málem upšoukl. Dvounožka povídá: „A nevadí ti, že stojíme na špatným nástupišti?“
Tak jsem rychle skočil na vedlejší, akorát včas! Tímhle vlakem přijíždí Frodo, šmarjá, já jsem napínavej...
Vlak se skřípěním zabrzdil, otevřely se dveře, z nich vystoupila cizí dvounožka, šla rovnou k mojí dvounožce a už nás k sobě přistrčily! Byl jsem jak v Jiříkově vidění. Tohle musí být brácha! To víte, bylo nás víc než deset sourozenců a hned jsme se rozprchli... Frodo je spíš po mámě, to byla taková drobná charismatická brunetka.
Padli jsem si okamžitě do oka a proto jsme na nic nečekali a hned vyrazili do víru lázeňského života. Na kolonádu...
...a nazdraví! "Jak ti to chutná?", ptal jsem se Froda. Divně mu zakručelo v břiše, ale statečně odpověděl: "Dobrý, jako fakt moc dobrý. Teda zatím dobrý."
Pak jsme šli k vřídlu. Nedávno bylo zavřený, protože čistili bazének od vřídlovce, tak jsme to zkontrolovali. No nic moc.
Všimněte si zajímavého detailu: Frodo má vzadu pod hárem malou karabinku. To je proto, že je tak malej, že by se mohl snadno ztratit nebo někam zapadnout. Proto si ho jeho dvounožka jistí jako horolezce. Dobrý, ne?
Kromě hladu jsme měli taky žízeň, tak jsme vlítli do kavárny. Rozhodli jsme se, že si na to setkání připijeme, a objednali jsme dvakrát koňak.
Když jsme ho vypili, byli jsme jak koňakový pralinky - točila se nám hlava a chytli jsme kůltůrní náladu. Takže jsme se šli projít k divadlu.
Taky jsme se snažili rozluštit, co za vzkaz budoucím generacím nechal ve Varech Goethe, ale za "Karlsbad, was..." jsme se nedostali.
Koukali jsme na jeden abstraktní obraz. Dvounožky povídaj: "To je teda mazanice!" Ale my měli jasno. Říkám: "To je mýýš, úplně ja-jasná." A Frodo povídá: "Ano ano, také ji vidím ú-škyt!-plně zřetelně. Támhle má vuoko!"
Dvounožky se začaly chechtat a prej že: "Chlapci, vy jste napařený jak slívy. Potřebujete se najíst"! A to my zas jo, neprotestovali jsme. A šli jsme na hamburgera!
No a pak prej že už jdeme na nádraží a Frodo že pojede zase domů. Celej jsem se zježil, pevně jsem ho objal a pištěl: "Nedám! Nikam nepojede!" A Frodo dělal smutný oči a říkal: "Já nechci domů, já tu ještě budu s Kabirem, jó...?" Dvounožky pokrčily rameny, chvíli něco plácaly ve stylu "...blíže časově nespecifikované prázdniny..." a nakonec souhlasily.
Takže jsme teď na nějakou dobu dva – dva lázeňští šviháci-plyšáci, zahřívači kolonádních kavárenských židliček a odzoby místní promenády. A já říkám: Parááááda!