Co je špatnýho na trollech…?

18. 07. 2014 14:30:00
Poslední dobou jsem si všiml, že se tu píše ošklivě o trollech. Musím se jich důrazně zastat! Taky jednoho trolla znám, seznámil jsem se s ním letos v lednu a náááhodou...

To bylo totiž tak: Jedna paní povídala, že prej jsou takový zajímavý kameny, co se jmenujou viklany. Tak jsem se k jednomu vypravil a čekalo tam na mě takový překvápko, že jsem chvíli myslel, že to nepřežiju! Vyhlídl jsem si viklan Dominik poblíž vísky Rybničná. Když jsem tam šel, mrzlo, že by někoho praštil, nikde ani noha, dokonce ani kopýtko, no prostě já sám a sám v krajině.

O to nečekanější bylo, že jsem u viklanu zahlídl, jak se tam někdo nemotorně motá a temně u toho mručí. Zježil se mi plyš po celým těle a radši jsem se kryl.

Asi jsem se nekryl moc dobře, protože si mě to hned všimlo a vypravilo se to ke mně. Byla ve mně malá dušička a smrček, kterým jsem se původně chtěl maskovat, jsem radši hned operativně použil jako mírovou ratolest.

Když to ke mně přišlo, málem jsem hrůzou omdlel: Troll! Teď určitě vytáhne z kapsy kyj, udělá ze mě placku a tu si opeče na ohni k večeři!! Jenže troll mručel docela přátelsky a zvědavě mě očuchával. Chvílema dost prekérka, ale snažil jsem se neošívat, abych ho nepopudil.

Pak jsem si vzpomněl, co říkávala naše bábi: Když jdeš někam na návštěvu, nechoď s prázdnou a oni tě přivítají s otevřenou náručí. No jo, jenže kde tam vzít nějakej prezent? Nezbylo mi než zaimprovizovat a nabídl jsem trollovi kámen, kterej ležel opodál. Udělal mu obrovskou radost, celej z toho šťastně funěl. Ještě že mají trollové tak nevyvinutý intelekt – těch šutrů se tam totiž všude válela spousta...

Troll byl dárkem tak dojatej, že se se mnou hned rozhodl skamarádit. Ale kámošit s trollem je dost fuška, řeknu vám. Ten když vás veme kolem ramen, máte pocit jak ve svěráku...

...a když vás poplácá po hlavě, div vás nezarazí do země. No prostě něco jako wrestling.

Tu těžkotonážní tykačku jsem ale nakonec přežil bez zlomenin a troll mi nejenže dovolil zapózovat na svým viklanu, ale dokonce mě na něj ochotně vysadil!

No a co že to vlastně ten viklan je? Takovej obří balvan, přes tři metry dlouhej, dva metry vysokej a metr a půl na šířku. Díky turistický značce dost připomíná velrybu, takže myslím, že jeho jméno Dominik je zkomolenina od Moby Dick. Jo a viklá se.

Shrnuto, podtrženo: Troll je sice chvílema trochu na obtíž, ale nemyslí to zle a je to takovej dobromyslnej týpek, co vám neublíží. Takže ty řeči o zlejch trollech fakt nechápu. Co se mě týče, můžu jedině doporučit, abyste se na něj i na jeho viklan jeli mrknout. Jo a nezapomeňte s sebou vzít pro všechny případy nějakej šutrák. Bude rád ;)

Autor: Kabir | pátek 18.7.2014 14:30 | karma článku: 25.03 | přečteno: 1920x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Pilot, kterej zahnul, je asi děsivej sluníčkář

A ještě k tomu lepšočlověk, zvláště když zahnul ráno, za východu slunce hnedle nadvakrát. Horšočlověk takové výkony nezvládne, protože ve venkovské kavárně páté cenové skupiny se to naučit nemůže :-D

18.2.2019 v 21:40 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 399 | Diskuse

Lucie Plicová

Šumavské pláně v bílé stopě "obrazem"

Běžkařské výlety ze Zadova, Kvildy, Modravy v bílé stopě po šumavských pláních patří mezi lyžařskou klasiku.

18.2.2019 v 15:21 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 230 | Diskuse

Lucie Plicová

Půlmaraton v Barceloně aneb po stopách Gaudího ve městě architektury

Pokud na nedělní závod přijíždíte na poslední chvíli, nemusíte mít obavy, že by vám z města něco uniklo. Trasa půlmaratónu totiž vede kolem všech velkých zajímavostí, na něž si jen dokážete vzpomenout.

18.2.2019 v 13:19 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 174 | Diskuse

Karel Boháček

Snadno se s ní loučím, mám rád žhavější (klima)

Dvě mobilovky jako loučení se zimou. Fotil jsem je, když s autem zapadl ve snéhu na lesní odbočce a čekal na pomoc s vyproštěním.

18.2.2019 v 11:11 | Karma článku: 14.95 | Přečteno: 311 | Diskuse

Pavel Vrba

Tam, kde se krev smíchala se zemí

Je to už 153 let. Doba, kdy vyčpěl zápach střelného prachu a rozkládajících se těl. Příliš dlouho od dnešní doby, plné hojnosti. Kdo by se tím zabýval. Možná snad, pár návštěvníků, co navštíví Baterii mrtvých.

18.2.2019 v 8:30 | Karma článku: 21.19 | Přečteno: 486 | Diskuse
Počet článků 97 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1146
Jsem slušňák. Je slušné se na začátek představit a říct o sobě pár věcí, abych zamezil nejrůznějším mediálním spekulacím. Jsem myš. Myš domácí, pro zástupy milovníků latiny „mus musculus“, žádná krysa, žádnej potkan nebo nedej bože „myš vulkánská – mus vulcani“ Jsem někdo, kdo se rozhodl vyjít se svým kožichem na trh a kdo chce kousek dál od něj zapálit novou pochodeň. Jsem někdo, kdo nikdy nechtěl psát myší. Jsem Kabir! Více o mně najdete na mém webu www.kabir.cz

Najdete na iDNES.cz