Kabir včelařem

Bylo na čase vypadnout zase jednou ze spižírny, přiučit se něčemu novému a zároveň prožít nějaké nové dobrodružství. Chvíli jsem přemýšlel, kam vyrazím a pak zavolal včelař Josef Hruška. A protože jsem v životě včelí žihadlo na vlastní oči neviděl a med miloval skoro, ale jenom skoro jako ementál, tak jsem neváhal a vyrazil do včelína stáčet med.

Neponechal jsem nic náhodě a nejdříve jsem obhlídnul celý včelín. Hledal jsem hlavně únikové východy, pro případ, že by šlo do tuhýho.

A jestli jste náhodou nikdy nebyli ve včelíně, tak to tam vypadá asi takhle.

Tady jsem s Josefem zapaloval troud do dýmáku - teda on zapaloval a já jenom přihlížel. Od té doby, co mi málem uhořelo ucho, tak mám sirky na nějakou dobu zakázaný.

Dýmák v plném proudu.

Když se úl otevře, musí se hned pro uklidnění zakouřit. Přiznám se, že jsem byl tak nervózní, že jsem si přičuchnul taky.

Zkontroloval jsem jednotlivé rámečky s plástvema.

Trošku to vypadá, že se mi kouří z ucha, ale nebojte všechno je pod kontrolou.

Zatím žádné pigáro v plyši a včely jsou tam, kde mají být.

Josef zkušeným okem prohlíží plástve. Já se radši držím trochu zpět, začíná to okolo víc a víc bzučet.

Takhle vypadá otevřený úl s rámkama.

Abych tam nebyl jenom na parádu, dostal jsem práci a to odvíčkovat plástve, které se potom připraví na vytáčení. No nemusím snad psát, jak jsem se nejenom olizoval, ale jak mi taky začal na různých místech nepříjemně lepit kožich.

Obhlídnul jsem nádobu na vytáčení medu

A už tečééé! Tomuhle se odborně prý říká: medomet.

Stáčení medu do lahví bylo pro mě asi největším zážitkem - pochopte, konečně žádné nebezpečí, že to někde pořádně píchne.

Roj 2013 - není nic jiného, než označený ulítnutý roj, který vzal minulý týden roha. Ale moc daleko neuletěl - už jsou zase doma.

No a na závěr nějakýho chytráka ještě napadlo, že mě vyfotí u vchodu do úlu, kterému se říká česno. Jenže ejhle, než jsem stačil říct sýr, tak jsem ho dostal. Rovnou vedle švu pod ocasem. No a jestli jsem ječel? Tak schválně...