Nedalo mi to a šel jsem se na ni do útulku podívat.
Venku byl hic na padnutí, tak jsme se přivítali po eskymácku. Nos na nos.
Ptala se, jestli máme doma malou nebo velkou lednici, jestli mám svůj vlastní pelech nebo jestli můžu někdy skočit do peří, jestli mě občas doma podrbou a jestli se může u stolu loudit. Otázky nebraly konce...
No a pak šla z ruky do ruky...
Ještě chvilku pochovat....
Stále to nestačilo a chovalo se dál...
No tak dobře, ještě chvilku....
V momentě, kdy jsme se loučili, tak jen tiše zašeptala: VEM MĚ PROSÍM S SEBOU! Co byste na mém místě udělali vy? Já jsem zahodil moji myší hrdost a šel škemrat.
Tady už na nové adrese. Zabrala si na měsíc pro sebe celou koupelnu, kterou členové domácnosti přeměnili na dočasnou karantenní stanici, takže se doma nikdo měsíc neumyje. Což mně, plyšové myši vůbec nevadí. Není nic horšího než mít mokrej kožich.
Co napsat závěrem? Snad jen:
- Sbohem kapesný.
- Sbohem černé kalhoty bez chlupů.
- Sbohem víkendové spaní do desíti.
- Sbohem neokousané tenisky.
- Sbohem můj myší kožichu bez blech.
Milá psí slečno od popelnic - Vítej doma!