Třeba tenhle kluk Frodo: Jeho problém je, že je děsně Alfa, ostatní chlapy nesnáší. Holky naopak snáší až moc, ale kdo to má furt vychovávat, žejo. Ale dělá ohromný pokroky, ve srovnání s tím, jakej netykavka nervák to byl, když do Klokánka celej vyhublej a s armádou všenek v kožichu přišel, je to dneska pohodář. Já se s ním skámošil pomocí jídla, pochopitelně. (A taky proto, že jsem plyšovej, na plyš on totiž nežárlí.)
Stačilo se podělit o jogurt z dvounožčiny ruky, vyzradit mu, že je jmenovec mýho nejlepšího plyšovýho kámoše, a už mě vítal v kleci a tlačil ke svý misce, ať si nabídnu. Tak já bych si s dovolením vzal.
Lítal nadšeně po kleci, aby mi všechno ukázal. Jako, má to tam pěkný, takovouhle chajdu bych bral taky! Takže milý Ježíšku... no nic.
Ne, nebojte, Klokánek není polepšovna a potkani nemusí být pořád v kleci. "Brýden, může Frodo ven?" :)
Nejradši prej má procházky po svý dvounožce a jejím gauči, ale i na slunný dece s miskou vypadal spokojeně. A prej: "Támhle bydlí holky, jdi se na ně mrknout!"
Holky, jo?? zastříhal jsem svůdně fousama a šel na to hodit voko. Byly skvělý. Jakmile jsem se přiblížil k jejich budoáru, vyběhla Eliška a vlepila mi pusu.
Říkal jsem si, vopatrně, Kabire. Zatímco si vybíraly nějakou literaturu na večer, opatrně jsem nahlížel do jejich klece.
Pak jsme se chvilku povalovali s Eliškou na slunku. Vyprávěla mi, že měly s Vanilku smůlu na majitele, co jim chtěl zakroutit krkem, ale nakonec je radši vrazil do krabice a poslal do Klokánku a od tý doby je jim zase dobře na světě.
A pak jsem si udělal piknik s Burmou, místní potkaní bábinkou, zasloužilou tříletou (!!!) potkanicí, které Eliška s Vanilkou dělají dvorní dámy. Ta mi zas vyprávěla, že byla školní mazlík pro děti, ... "Ale to víš, čím jsem byla starší, tím jsem byla z těch skrčků vynervovanější, až se paní řídící rozhodla poprosit Klokánek, jestli by si mě nevzal odpočinout na prázdniny a nakonec jsem tu zůstala na takovej hezkej důchod. Díky myšímu bohu za to!" A pak ještě dodala: "Já jsem tady nejstarší. A támhle jsou ty nejmladší. Už jsi viděl naší školku? Já tam teda moc nechodim..."
Školku? HE?? Jéééé, ty jsou krááásný... Tak tihle minikabirci mi učarovali a když jsem se dozvěděl, že jsou určení k adopci, začal jsem o tom vážně uvažovat. No jo, jenže doma kočky... Hele, nechcete někdo takovýhohle mazlíka? :)
V kleci mláďat bydlelo tohle spící bílý klubíčko. "To je Šmudla, ten přišel před týdnem," říkala mi Vanilka. "Nešeptej, klidně můžeš řvát - on se jen tak nevzbudí, je hotovej. Není to špatnej kluk, akorát není vůbec zvyklej na jiný potkany, protože nikdy neměl žádnýho parťáka. Představ si to, no děs! No a klokanice se rozhodly léčit ho tím, že mu dají funkci, takže je jako náhradní táta s malejma klukama a malý holky bydlí s mámou. Nejdřív z toho byl vyloženě na nervy, ale už se začíná kamarádit. Tak snad bude v pohodě..."
Asi takhle: Chudák Šmudla, nedivím se, že spí jak poleno. Mrňata byla jak z divokých vajec. Nejdřív se mě snažila ušlapat, tak jsem se ohradil, že to teda není žádná dovopravdická hra.
Nakonec mi udělali ochutnávku krmení. Bylo to výborný! A prej mají rádi i přesnídávky, akorát jim zrovna došly.
Takže cestou domů mě napadlo: Dám jim přesnídávky k Mikuláši! Šel jsem do obchodu, našel ty nej a nakoupil všechny svoje oblíbený příchutě.
Tady je odkaz na Potkaního Klokánka na Facebooku - tam se dozvíte, co je u nich nového, jak se daří jejich svěřencům, a taky se tam můžete spojit s "tetami" z Klokánka, kdybyste zatoužili po jednom z těch krásných mrňat, nebo chtěli pomoct nebo poradit:
Tak hezkej advent, myšata!
(Tento článek byl napsán s laskavým svolením redakce iDNES, čímžto jí jménem všech myší, plyší a hlodavců vůbec děkuji.)