Kabirova festivalová svodka

Sláva nazdar výletu, konečně jsem doma. Po týdnu na festivalu ve Varech bych potřeboval lázně… Tohle všechno jsem tam stihl:

Pátek

Hurá, jsem na místě! Na důkaz jsem se vyfotil v kosmickým křesle v hotelu Thermal (a taky mě bolely tlapy).

Jakmile jsem vyrazil na první obhlídku, málem jsem omdlel: Jaký ŠARY, proboha?! Vždyť jízdenku jsem si kupoval do Karlových…

Raději jsem se obrátil na první Information / Ztráty a nálezy a svěřil se jim, že jsem nějakej ztracenej. Ochotně mi vysvětlili, že jsem tu správně, ty Šary jsou prej jen nějaký detašovaný pracoviště či co…

Sobota

Čtenáři si v anketě na mých domovských stránkách vyhlasovali jako hlavní téma reportáží „Ochutnávku míchaných alkoholických nápojů“ (za což nevím, jestli jim mám poděkovat nebo vynadat). Takže s chutí do toho, půl je vypito! Copak tu mají?

Moc jsem všem těm Psycho, Fiction a Theory nerozuměl, tak jsem radši chvíli zevloval na báru a pozoroval, co do toho lejou.

Nakonec jsem si vybral Bugsyho růži, dal si ji neprozřetelně na slunci a zbytek soboty mám jaksi zamlženej…

Neděle

Dalším přáním mých čtenářů byly rozhovory s čtyřnohejma filmovejma fandama. I když byly všude obrázky prasátek, živých čtyřnožců moc vidět nebylo, asi kvůli tomu pařáku.

Co já se naběhal, když jsem je hledal! Ale k něčemu to přeci jen bylo – hele, na co jsem narazil!

Nakonec jsem měl víc štěstí než rozumu. V jednom báru jsem potkal Báru. Totiž slečnu Báru Brožkovou, fenku samotného Jiřího Brožka, mistra filmovýho střihu, který má osm Českých lvů za takový fajnovky, jako třeba Nuda v Brně, Král Ubu nebo Odcházení! (Celý rozhovor s Bárou najdete u mě doma)

Pondělí

V pondělí jsem čapl pohárek, protože bez pohárku se do kolonády neleze. Ale na prameny jsem tam tentokrát nešel!

Byl jsem totiž pozvanej na verne… versa… ver… Na výstavu. Štěpánka Bergerová uspořádala přehlídku fotek Lenky Faltejskové. Nááádhera!

A holky tam měly i bublinky! Huráá!

No, asi jsem vypil o sklenku víc, než jsem měl, protože jsem se pak neudržel a začal dělat chytrýho do knihy hostů… Sorry, Lenko, příště to budu ředit vřídelní vodou.

Úterý 

Ted den jsem se probudil s vyloženě rebelskou náladou a chutí udělat něco zakázanýho. A pak jsem si vzpomněl, že mě loni na jaře nechtěli pustit do výtahu v hotelu Thermal, že prej nejsem hotelovej host či co. Ale o festivalu je možný všechno, takže jsem se tam úspěšně prošpiónil!

Patnácté patro – myšn komplýtyd!

Shora je parádní výhled. Na jednu stranu do lázeňskýho údolí, na druhou na to festivalový mraveniště. Húúústýýý…!

Středa 

Ve středu se začínalo kazit počasí, tak jsem se rozhodl celej den prožrat. Je fakt, že obsluha u stánku s bagetama ze mě měla dost srandu. Prej: „Budeme dělat dětskou porci, tenhle mrňous celou nedá!“

Jo, pánové, tak to mě ještě neznáte! Objednal jsem si lososovou, vykřikl „Moje, nedám, nerozdělím!“ a sežral ji celou na posezení. Sklidil jsem docela aplaus!

Jenže už předtím jsem recenzoval nějaký halušky a nudle a pívo a ono se to nějak sečetlo… Vyšla z toho neplánovaná recenze mobilních toalet. Jsou dobrý. Hlavně blízko, totiž.

Čtvrtek 

Ve čtvrtek padaly takový trakaře, že jsem si dal den oddychu a probíral se tím, co jsem zatím na festíku nalovil do foťáku. Tady jsem já a symboly letošního festivalu.
„Á! V řadě za sebou, tři čuníci jdou… Ví ví ví ví víííí…“

Vlastníme na krátko utržené sluchátko! Jsem Mach(r)!

A tady sedím na trůnu ze seriálu Hra o trůny.
„Já jsem král sedmi království! Všichni se přede mnou třesou! … né, nesedat, já jsem ještě tadýýýý!!“ …šiš, je to peklo bejt myš…

Pátek

V pátek jsem konečně pořádně zapařil. Skamarádil jsem se s nějakou partičkou a potykal si s barmanem. Já bláhový.

Ten mi udělal spoustu drinků do foroty, abych prej nemusel čekat, a ještě mi seřízl brčko, aby se mi rychlejc pilo.

Po půl hodině vytrvalého tance na baru jsem si nasadil jelení brejle, hupl na dřevěnýho jelena a totálně se znemožnil procítěným zpěvem-řevem písně „Jélené, oči máš zélené“.

Sobota

Víkend jsem zahájil parádní kocovinou. Hlava mi třeštila, slunce svítilo ohavně nahlas a kapající kohoutek vydával strašný rány.

Nakonec jsem se z toho nějak vyspal a dokonce jsem zvládl udělat ještě jeden rozhovor se čtyřnohou fanynkou Larou!

No a pak už jsem hupl na první autobus s pražskou espézetkou a frčel domů.

Tak zas za rok, Vary! :)