Jak jsem si ušmodrchal pomlázku

Jsem sice myš, ale tradice držím. Zvlášť, když si budu konečně moci v pondělí vyřídit účty s angorskou Lízou od vedle.

 Dovlekl jsem domů devět proutků vrby.

Zavelel jsem a osm proutků srovnal do latě vedle sebe. Devátý zastrčil z druhé strany. Udělám si z něj totiž rukojeť, ale chudák prut o tom ještě neví.

A už jsem šmodrchal a obtáčel.

Připravte se na to, že budete potřebovat jedny ruce, které budou plést, jedny, které budou držet pomlázku, jedny co budou držet vás a o tom, kdo bude mačkat spoušť u foťáku ani nemluvě.

Hlavně to nepoplést už v začátku a všechny ty pruty správně usměrnit.

Tady jsem už začal mít mozoly, záda mě bolela - mimochodem to bylo horší, než když stojím u sporáku a stále mě napadala myšlenka, jestli bych přeci jen neměl hodit tohle roští do koše a koupit si v Lídlu jednu bez práce a za pár kaček....NEMĚL!

Hnala mě dál představa na pondělí a vytřeštěné oči sousedovic angorské Lízy.

Když jsem se blížil k cíli, tak jsem nějakým záhadným způsobem vmotal bílý provázek do pomlázky, abych mohl to svoje dílo nějak zakončit.

Asi tak nějak...

A taky trošku tak...

Pořádně jsem to utáhnul - neměl jsem totiž chuť to motat znova a šel hledat krém na mozoly.

Z berana jsem svlíknul červenou mašli a pohrozil mu se slovy, že jestli jenom cekne, tak si uvařím kafe, vemu si dezertní talířek, nůž a pomalu zakrojím.

Jsem připravený!

Tady jsem si natrénoval, jak budu přebírat koledu.

A tyhle dvě? Ty jsem si udělal na tvrdo, šoupnul je na chleba s máslem a šel jsem biflovat Hody, hody doprovody dejte vejce..... (upřímně nechápu, proč zrovna vejce, když by se mohl koledovat třeba ementál.) No nic, tradici asi nezměním a zůstanu u vajec a budu doufat, že to pak doma s někým směním.